Reklama
 
Blog | Petr Pavlovský

Zpochybnění demokracie

Nápad německé firmy Erento pronajímat demonstranty, o kterém se psalo i v našem tisku. otevřel letitý problém nejenom etiky v obchodě, ale i všeobecného zdaňování zisku. Firma tímto nápadem prý nalezla mezeru na trhu. Leč: jak je to s legalitou a etikou při pronajímání takové komodity, jakou jsou demonstranti?

Najít
na trhu tzv. volnou niku zajisté neznamená začít nelegálně obchodovat
s něčím zakázaným (s dětmi a lidmi vůbec, s částmi jejich těl, s drogami,
s určitými perverzními službami a pod.). A neznamená to ani překročit rámec zákonné
regulace (léky, zbraně). Některé služby se ale pohybují na hranici povoleného a
zakázaného. Kupříkladu sex s dospělými. Hranice tu zpravidla sleduje mez
mezi dobrovolností (amaterismem) a nájemností (placenou službou). Tato mez
ovšem nemusí být vždy zcela zřetelná a průkazná.

Vezměme kupříkladu slavné natírání plotu z Toma
Sawyera. Někdo mu může pomáhat, protože jej to baví, někdo proto, že chce
kamarádovi pomoci a konečně někdo za úplatu. Teprve ve třetím případě  je na místě zdanění.

A co v případě prostituce? Jak dokazovat, kdo komu
poskytl službu a zda z lásky, pro vlastní potěšení nebo za peníze? Téměř
neřešitelné.

Reklama

Problém s pronajímáním demonstrantů je velice podobný.
Demonstrovat mohu z přesvědčení o správnosti toho či onoho, dále
z obecného potěšení z demonstrování vůbec (z anarchistického odporu
k jakémukoli establishmentu) a konečně i za peníze. Pokud forma
demonstrace nevybočí z mezí zákona, nic z toho není trestné. Nájemné
demonstrování je ovšem výdělečná činnost a ze zákona by mělo být (stejně jako
nájemná prostituce) zdaněno.

Vedle toho  je zde
ovšem i problém etický – veřejnost by neměla být manipulována mystifikací.
Podobně, jako je tu tlak na zatlačení prostituce do takových prostor, aby mohla
být evidována a regulována a bylo jasné, kdo je kdo, mělo by být registrováno i
nájemné demonstrování.  Jestliže si firma
Bison & Rose najala na protestní akci studenty, kteří označeni tričkách
rozdávali odznaky, je vše v pořádku: demonstranti byli vlastně herci
v roli. (Zdanění studentů je pak otázkou jejich honorování – dělali to ze
sympatií k firmě, za slib budoucího zaměstnání, nebo za úplatu?) Jakmile
se ale do demonstrace zamíchají najatí lidé, předstírající, že jsou
demonstranti jako každý jiný, nejde už o divadlo. Jde o mystifikaci, o snahu
manipulovat veřejné mínění (tím spíš, že demonstraci bude přenášet TV).  Nepřiznané námezdné demonstrování, to je
nejenom daňový únik, to je v principu útok na demokracii: dovedeme si
představit masu najatých demonstrantů ohnivě prosazujících ten či onen politický
cíl. (Často jsou v tomto smyslu například obviňováni rakouští demonstranti
proti Temelínu.)

S legalizací prostituce se /nejenom/ naše legislativa
dodnes uspokojivě nevyrovnala. Obávám se, že s legalizací demonstrování za
úplatu to bude podobné.