Reklama
 
Blog | Petr Pavlovský

Šrotovné. A proč právě jen osobní automobily?

Odpověď je zdánlivě jednoduchá: protože je jich hodně, víc než rodin, a protože se na jejich výrobě podílí veliké množství zaměstnanců. Kritérium je prostě ekonomicky-množstevní.

Nejsou tu ale i jiná, důležitější kritéria? Po mém soudu přinejmenším dvě.

Tím prvním a v každé skutečné demokracii  vždycky nejdůležitějším je kritérium spravedlnosti, občanské rovnosti. Z tohoto hlediska nejsou osobní automobily to „pravé ořechové".  Dotace má přijít z veřejných prostředků, tedy z daní. Ty platí (nebo platili – nevýděleční důchodci) všichni, ale zdaleka ne všichni mají automobily. Ti nejchudší je buď nevlastní nebo je užívají jen málo, najezdí málo kilometrů ročně. Šetrní občané užívají svého automobilu střídmě: po Praze s ním nejezdí, do Ostravy jezdí vlakem. Proč my všichni máme přispívat na nové automobily těm ostatním?

Tím druhým je hledisko ekologické, které se v tomto případě překrývá s hlediskem ekonomické efektivity. Má-li být z veřejných prostředků podpořena urychlená inovace spotřebičů energie za účelem nižší spotřeby a sníženého množství škodlivých zplodin, je třeba obnovit především ty spotřebiče, které jsou zapnuté dlouho, 8 a více hodin denně. To o většině automobilů neplatí. zato existuje celá množina přístrojů, o kterých to platí.

Především všechna vozidla MHD, od autobusů a vlaků přes tramvaje a vozy metra. Lhostejno, zda je majitelem (provozovatelem) stát, obec nebo soukromník. Snad by sem mohli spadat i taxikáři.

Reklama

Dále jsou to  topidla, především spalující kotle, ať už na plynná, kapalná či pevná paliva. Konečně i lednice (včetně těch velikých, mimo domácnosti), vzduchotechnika (např. v nemocnicích), pračky, klimatizace. To vše je, samozřejmě v souvislosti s ročním obdobím a počasím,  zapnuto po dlouhou, často nepřetržitou dobu.

Konečně jde i o přístroje v permanentně sloužících zařízeních, jako jsou vodárny, kanalizace, veřejné osvětlení.

Všechny tyto a podobné spotřebiče se týkají daleko většího procenta občanů, než osobní automobily, a jejich výroba se rovněž týká nemalého množství výrobců, kterým by bylo takovouto podporou odbytu pomoženo stejným právem, jako výrobcům aut. Ekologický a energeticky šetřící dopad by pak byl větší, tím spíš, že jde o situace, kde se jinak šetřit nedá. Řidič může nechat auto doma a použít MHD, ale přestat doma topit nebo vypnout ledničku dost dobře nemůže.