Václav Klaus ale není blázen a neposílal Marušku pro jahody. Klíčem k významu jeho výroku je obrat „kohokoli jiného". Papír se 101 podpisy nemá přinést šéf jedné z nejsilnějších stran; má jej přinést doveda, který získá 101 poslanců pro koncept velké koalice! Toť Klausova fixní idea!
+
Stejně jako všichni, kteří vstoupili do demokratické politiky po Listopadu, byl i Václav Klaus amatér. Deset let se jeho názory vyvíjely a posléze profesionálně dozrály; Klaus dospěl do věku, od kterého se již člověk ani politik už moc nemění. Uzavřel česky vykutálenou verzi velké koalice, nazvanou opoziční smlouva a v zápětí se spolu s M. Zemanem pokusil proměnit naši politickou scénu na systém pouhých dvou stran. (Předtím tu byl jen jedenkrát – za Druhé republiky.) Václav Havel a ústavní soudci mu pokus o zavedení většinových prvků do volebního zákona překazili, ale i tak zůstal od té doby náš volební zákon zdeformovaný – neplatí zásada rovné váhy každého hlasu.
„Opoziční smlouva" je jakýsi nestandardní pokus o likvidaci malých stran a zavedení „anglosaského" systému, ve kterém jedna strana vládne a druhá jí sice z opozice kritizuje, ale málo kdy svrhává před koncem volebního období. Tento systém generují většinové volby, které jsou ovšem příznačné spíše pro velké státy (poměrné volby jsou naopak příznačné pro státy naší a menší lidnatosti).
„Opoziční smlouva" zůstala v naší novodobé historii jako neblahý pokus o omezení demokracie. Nebyl by to ovšem V. Klaus, aby se znovu a znovu nepokoušel tento svůj „vynález" rehabilitovat. Vzpomeňme na situaci těsně po volbách 2006: Klaus a jeho nohsledi (Bém) tlačili na velkou koalici usilovně. Druhé pověření M. Topolánka nebylo než rafinovaným pokusem dokázat, že bez velké koalice to prostě nejde. Bylo to dobře vymyšleno – s nestandardním dalíkovským řešením nemohl Klaus počítat.
Dnes jsme zpátky v situaci července 2006. Klaus znovu říká: bez velké koalice to nepůjde (přineste 101 hlasů, napříč stranami). ČSSD to už částečně pochopila, protože „vláda odborníků" schválená parlamentem není než zprostředkovanou velkou koalicí.
+
Opoziční smlouva byla jakousi náhražkou za institucionalizovaný systém dvou stran. Byla špatná, škodlivá a demoralizující. Velká koalice je ale ještě horší! Je to přímá cesta k posílení extrémistů. Koalované strany přestávají být volební alternativou, a proto mnozí voličové začínají hledat alternativu jinde! To všechno V. Klaus jistě ví, tak daleko dohlíží. Dohlíží dokonce ještě dál: chce docílit vnitropolitického marasmu, který donutí sněmovnu ke změně ústavy a zavedení většinových voleb.