Především jako součást „protiraketového deštníku" chápou radar snad jenom naivové v USA, u nás pak jen ti naivnější z jeho odpůrců. My ostatní, shodně s Ruskem, chápeme radar především jako symbol suverenity, našeho úplného vyvázání ze sféry ruského vlivu, naší nezávislosti na Rusku. Každý, kdo na této nezávislosti opravdu lpí a kdo ji chce mít co nejvíce zaručenou, radar chce – a vice versa.
Antiraketový štít má oficielně sloužit k sestřelení raket, mířících na státy NATO. O jeho stoprocentní účinnosti však zatím nejsou přesvědčení ani v USA. Samozřejmě, uškodit to nemůže, ale je to jako s tou vestou: atentátník vás může pořád ještě střelit do hlavy nebo vyhodit do povětří.
Symbolická váha radaru by samozřejmě spočívala v přítomnosti spojeneckých vojáků, vojáků USA, na našem území. Prosím demagogy, aby v polemice neargumentovali vojsky III. říše či SSSR, která protektorátní nebo normalizační vlády také velice hlasitě proklamovaly jako přátelská, spojenecká, bratrská. Všichni víme, že taková nebyla. Vedle ostatních důkazů je tu i ten kvantitativní – v případě radaru má jít o tak malý a tak málo vyzbrojený kontingent, že o nějakém násilí tu nemůže být řeči.
Krátce: vojenský význam radaru a jeho americké posádky může být velice sporný a třeba i zanedbatelný, leč nejméně od konce II. světové války tu nebyl případ, aby na stát, který měl na svém území se souhlasem své legitimní vlády byť i jen stopově vojáky USA, zaútočil nějaký stát třetí. Jistě, zaútočili teroristé, možná i v režii nějakého třetího státu, který je vycvičil a skrytě vyslal – to nelze nikdy vyloučit. Ale nikdo se nikdy k něčemu takovému nepřiznal. Vojenská moc USA, a to možná štve jejich nepřátele ze všeho nejvíc, je taková, že pro každou vládu, která by něco takového spáchala, by to bylo zřejmě to poslední, co za své existence učinila. Nebo si dovede někdo představit, že by nějakému státu prošel vojenský útok na Island, Turecko, Japonsko, Itálii, Maďarsko, Německo, prostě na jakýkoli stát, kde jsou, byť i jen v malém počtu, vojáci USA?
Patřím samozřejmě k obráncům radaru, protože když už jsem se narodil a většinu života prožil v tak či onak okupované vlasti, alespoň zemřít bych chtěl ve svobodné zemi. Zárukou by mi byla alespoň jedna rota amerických vojáků, nastálo usazená kdekoli v ČR. A mohla by být vybavena třeba jen automatickými pračkami, mohla by to být třeba prádelna, sloužící evropským jednotkám USA. Vsadím se ovšem, že i proti tomuto „vojenskému zařízení" by Rusko namířilo své rakety z Královce, a že brdští komunističtí starostové a zástup našich pacifistů by proti němu protestovali.