Ano, politické mnohoobročnictví u nás kvete. Ne snad, že bychom tím byli evropskou raritou, někde je poslanecký mandát přímo podmínkou ministerské funkce, ale v našem poměrném systému to dělá neplechu a to přímo úměrně vyrovnanosti koalice a opozice ve sněmovně. Hlasování jsou těsná a někdy záleží opravdu i na jediném hlasu. V ČSSD to pro své účely teď pochopili, nově zvolení hejtmané se mandátů vzdali. Výjimkou je D. Rath, ale jeho hejtmanství sídlí v Praze, takže v případě potřeby se může ke kritickému hlasování dostavit včas.
Naše předsednictví EU je stále spíš v počátcích, ale prakticky permanentní potřeba úplně všech hlasů koalice, tedy i těch poslanců-ministrů, kteří se potřebují, účastnit nějakého evropského jednání, je evidentní. ČSSD by snad i na nějaké to párování (sněmovnu při hlasování opustí stejný počet poslanců opozice, kolik poslanců koalice je služebně vázáno jinde) přistoupila, ale ne zadarmo. Vláda by musela platit určitými ústupky. Jinými slovy: vydírání.
Na takový oportunismus by ovšem pravicová, konservativismem se zaklínající strana, mohla odpovědět nesobeckým gentlemanstvím: Ministři, kteří jsou zároveň poslanci, by se vzdali svých mandátů a na jejich místa by nastoupili náhradníci z volebních kandidátek (jedna z výhod proporčního volebního systému, při rezignaci nebo úmrtí poslance není třeba vypisovat doplňovací volby). Jistě, museli by na to přistoupit i koaliční partneři ODS, ale dnes, po personálních proměnách, se to zdaleka všech členů vlády netýká, protože většinou nejsou vůbec členy parlamentu nebo jsou senátory, o které při párování nejde.
Oběť by to tedy nebyla zase až tak veliká zvážíme-li, že nikdo nemůže být poslancem déle než do příštího června, a že i kdyby došlo k předčasným volbám, ministerský plat má každý zaručen nejméně do konce letošního roku. Ve hře je tedy maximálně jenom půlrok. Nevím jak ostatní voličové, ale já bych takovou velkorysost ocenil.