Komentáře: Nalijme si čistého vína

Od: busak

busak — Wed, 11 Mar 2009 18:03:20 +0000

dalsi agitka modryho soudruha
Kupredu prava, zpatky ni krok! S USA na vecne casy a nikdy jinak!

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Fri, 20 Feb 2009 14:39:20 +0000

Ne, ta posedlost bezpečností
nebyla na Vás, nýbrž v tomto případě na pana Pavlovského; jachtaře, posedlého zmíněným, si nedovedu představit :-)))

Ale jinak: vyplývá snad z něčeho, co jsem kdykoli napsal, že bych se bál tady žít? Úvahu o tom, že je vše v pytli, jsem také nevyslovil já, nýbrž Vy :-), vizte hned první větu 19.2.2009 0:35:30, Richard Händl.

Nepodsouvejte mi názory, které jsem nevyslovil – pak totiž diskutujete ne se mnou, ale se svou představou o mně, což je, Bohu vďaka, nejsíš obrovský rozdíl :-)))

Od: Richard Händl

Richard Händl — Thu, 19 Feb 2009 16:55:55 +0000

Pane Kováre,
chorobná posedlost bezpečností u mě nehrozí.
I když pravda, když čtu názory Vaše a Vám podobných, by to tak i mohlo vypadat.
O Vaši motivaci jsem nic nevyslovil.
Položil jsem otázku a sám na ní odpověděl (po delší znalosti Vašich konzistentních názorů).

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Thu, 19 Feb 2009 14:20:13 +0000

Pane Händle,
Vy jste vyslovil jakési předpoklady o mé motivaci, sám jste si položil otázku, sám jste si odpověděl, není co dodat; s autorem se poklepávejte po rameni, spolu si notujte, a o mně cokoli je libo si myslete a pište :-)))

Snad jenom – ne, že já se nebojím v takové zemi žít. Já se nebojím žít, chorobná posedlost bezpečností je mi zcela cizí, a to každému doporučuji.

Od: netopýr

netopýr — Thu, 19 Feb 2009 09:57:23 +0000

symbol suverenity?
a co s ním? symbolů je…

Od: Jirka Just

Jirka Just — Thu, 19 Feb 2009 09:42:28 +0000

pro pana Pavlovského
Zmínil jste Severoatlantickou alianci. Washingtonská smlouva obsahuje článek 5., který členské státy chrání před vnější agresí. Pokud by byl jeden ze členů napaden, na základě kolektivní obrany by mu byla poskytnuta všemi členy pomoc.

Co se týká konfliktu uvnitř Aliance. Jeho pravděpodobnost je minimální, ale možná (viz Vámi zmiňovaný spor Turecka a Řecka o Kypr). Zde ale armáda Spojených států by hrála stejnou roli jako jednotky OSN. Jen těžko by se přímo zapojovala do konfliktu, spíš by fungovala jako mírová síla.

A aby odstrašila případného agresora? To by musela být rozmístěna ve všech členských státech. Což jak sám musíte uznat je poněkud nereálné.

Od: Petr Pavlovský

Petr Pavlovský — Thu, 19 Feb 2009 08:20:09 +0000

Paranoia ani rezignace
nejsou program pro život, to jsou programy pro sebevraždu nebo emigraci. Anebo s hunmorem: Nač se snažit, stejně všichni umřeme!
Děkuji, kolego Händle! Státy emancipované z bývalého SSSR mohou vyprávět, co je to touha po NATO a rotě Američanů! (Nejsem amerikanofil, byl jsem tam párkrát a žít v USA bych moc nechtěl!)
Pro J. Justa si dovolím ještě připomenout, že v rámci tzv. kyperské krize byla chvíle, kdy v Turecku i v Řecku už, už startovaly stíhačky, ale NATO, resp. přítomní Američané oběma zpovykaným režimům rychle zatrhli choutky uvrhnout vlastní, šovinisticky zmatené obyvatelstvo do války uvnitř aliance. Nedovedete si představit podobný scénář ve střední Evropě? Cožpak v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku a kones konců i u nás není spousta nacionalistických cvoků, a to i mezi politiky?

Od: Richard Händl

Richard Händl — Thu, 19 Feb 2009 00:35:30 +0000

Pane Kováre,
tedy podle Vás je všechno v pytli, a jsme odsouzeni, že si s námi každý vytře zadek. Tedy, proč proti tomu něco dělat, že? No možná bychom se mohli s každým kamarádit. Kdyby nás totiž každý miloval, tak by bylo hej. Jenom nevím, jak se kamarádit s jedním a nenaštvat jiného. Ale on nebude naštvaný, vždyť bude vidět, že všechny milujeme.
Vy se nebojíte v takové zemi žít? Která to má spočítané? Jediná!
Poláky vynechají, Slováky také, Maďary také.
Jenom s námi zametou, – s tím nic nenaděláme.
Takových být většina i v minulosti, tak už tady takových 1 100 let nejsme.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Thu, 19 Feb 2009 00:12:13 +0000

Ba ne, armáda a policie nás neochrání,
jako už tolikrát. A velmoci si s námi vytřou prdel, jako už tolikrát. Bude jim docela jedno, jestli jsme předtím do té prdele lezli – jako už tolikrát. Právě že toto se lze v historii dočíst, ba si to někteří i pamatují.

Pokud se něco stane, jsme první na řadě, jsme nárazníková zóna: je lhostejno, zda v tom či onom paktu. – Ani autorovy iluze na tom nic nezmění, ale jsou vcelku neškodné.

Od: Petr Pavlovský

Petr Pavlovský — Wed, 18 Feb 2009 23:39:37 +0000

Odpovím rád
O válce píšete vy, já jsem psal o napadení. Nevím, jak jste starý, a proto se nemohu odvolávat na vaši paměť. Nepamatujete-li si, jste zjevně gramotný; buďte tak laskav a přečtště si nějaké, byť i jen stručné, české dějiny XX. století. Napadeni jsme byli víckrát, 1938 a 1948 a 1968 dokonce i zevnitř. Vy to, zdá se, nechápete, kdo to nezažil, neprocítí. Opravdu si nedovedete představit, že na nás zaútočí nějaký stát stojící mimo NATO? Vždyť kvůli tomu už NATO půl století existuje – aby ochránilo své členy před agresí! Opravdu si myslíte, že byla a je tato půlstoletá existence zbytečná?
Vedle útoku zvenčí si dovedu představit i protidemokratickou agresi zevnitř, ať už by byla vedena domácími antidemokratickými silami nebo ze zahraničí přišlými teroristy – nejspíš obobojím v součinnosti. Věříte tak stoprocentně ve schopnosti našich vojenských a poicejních sil, že nás určitě ochrání? Omlouvám se, ale já ne, selhání by nebylo zdaleka první.