Daleko sofistikovanější jsou trestající akty předem promyšlené, provedené pokud možno před objektivy televizních kamer. Ty skutečně mohou docílit svého. Exemplárním příkladem je slavný „proutek Jiřího Menzela", kterým režisér sešvihal svého konkurenta za – dle jeho názoru – nekalou konkurenci v úsilí o práva na zfilmování románu Obsluhoval jsem anglického krále.
Teď tu máme kauzu Macek – Rath, o nichž si nejspíš většina veřejnosti říká: „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet", anebo též „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Miroslav Macek byl sice odsouzen k pokutě a omluvě, ale ani David Rath není morálním vítězem. Ten pohlavek mu mnozí zcela nezakrytě přejí, tím spíš, že urážení protivníků je u něj na denním pořádku, protože s „mackovskou" odplatou nadále nepočítá (ale pozor, lidé se už skládají!). Kde jsou ty doby, kdy ještě v rakouskouherském parlamentě bylo možné vyzvání na souboj šavlemi (viz paměti říšského poslance Františka Udržala).
Předem vykalkulované brachiální násilí je samozřejmě vždycky sporné; je v rozporu nejenom se zákonem, ale většinou i s morálkou. Jenom zřídka je vyvoláno snahou o zadostiučinění, kterého se jinak nelze domoci. Něco jiného je ale násilí spontánní, které nemá alternativu, násilí, které má zastavit, popřípadě na místě ztrestat drzého darebáka. Příkladem z nejostudnějších budiž poslední prezidentská volba Václava Havla, zvláště pak v kontrastu s průběhem poslední (?) prezidentské volby V. Klause. Poslanci republikánské strany se předstihovali v hulvátství a vulgárnostech, kterými českého prezidenta častovali. Zneužívali situace v přímém televizním přenosu, byli si jisti beztrestností, zaručenou poslaneckou imunitou. Tuto imunitu měli samozřejmě i všichni ostatní poslanci v sále a tím spíš jsem doufal, že se konečně zvedne chlap, který dá někomu pár facek. Nezvedl se. Ozvalo se jenom nesmělé protestní zahvízdání Dagmar Havlové, za které ji pak většina médií neopomněla moralisticky vyplísnit.
Představme si poslední hradčanskou prezidentskou volbu, při které by Václava Klause nějaký poslanec napadal podobnými nehoráznostmi, jakými byl tenkrát častován Václav Havel. Zůstal by ministr vnitra Langer jenom u temných výhrůžek, nebo by použil k jinou minci?