Vlastní vyslanectví má i některé alternativy. Je možno požádat o zastupování nějaký spřátelený stát; je možno uložit je našemu zastupitelskému úřadu v sousedním státě). A je též možno zrušit je bez náhrady (přerušení diplomatických styků nemusí hned předcházet válku). V úvahu by ale měl být vzat ještě jeden dobrý důvod – poměry v daném státě. Za jakých okolností je na místě držet tam naše diplomaty a kdy už by měli být staženi?
Jde mi o státy, ve kterých v podstatě probíhá, třeba i nijak nevyhlášená nebo nepřiznávaná, občanská válka (např. Irák, Afghanistán, Pakistán, některé africké státy), zvláště pak tehdy, když nás jedna z válčících stran považuje za nepřátele. Diplomaté nepatří do bojových linií městské guerily! Státy, resp. režimy, které v tuto chvíli nejsou schopny zajistit nikomu na svém území ani elementární bezpečnost, můžeme sice podporovat, ale přítomností diplomatů? Nebo se mají se naše zastupitelstva měnit v pevnosti, hlídané našimi vojáky či policisty (ne snad, že by to některé státy nedělaly)?
Teroristickými útoky, vraždami a únosy vysílají odpůrci příslušných vlád světu jasný vzkaz: „S nikým se nemažeme, žádná pravidla ani zákony – kromě těch svých – neuznáváme".
Státy, které chtějí domácím vládám pomáhat (tak jako my vládám v Afghanistánu či Pakistánu) tam mohou poslat – s jejich souhlasem – vojáky, včetně vojenských či policejních vyjednavačů. Ale diplomaty?
Nejsem žádný pacifista, ale po mém soudu je nezodpovědné posílat do takovýchto zemí kohokoli jiného než profesionální vojáky. Žádní civilisté, žádní nevojenští zdravotníci, technici, učitelé, humanitární pracovníci, novináři a tedy ani diplomaté. Ani s ochrankou! Do totální občanské války naši civilisté nepatří, dost na tom, že islamisté zneužívají a vraždí civilisty vlastní. Našim civilistům je třeba vstup na válečný terén výslovně zakázat a ne je tam ještě posílat, když nejsme sto zajistit jim alespoň standardní bezpečí (jistě, napaden může být kdokoli kdykoli a kdekoli, třeba i na Loretánském náměstí). Příplatek za riziko nechť pobírají profesionální vojáci, ale ne diplomaté!